Zprávy od vody

 Ahoj všichni… Léto je období, které je úplně stvořené k tomu, abyste měli věci „Na Háku“ a vyrazili za odpočinkem k vodě. Letos se to povedlo i mne a to, když jsme s rodinou mohli vyrazit za „babičkou a dědou“ na chatu, která se nachází (naštěstí pro mne) hned pod jedním jezem jihočeské Nežárky. Náš každoroční výlet do těchto krajin předchází rybářský dětský tábor, který se nachází vedle chaty, nad jezem a pokaždé sem dětem nasadí nějaké pstruhy duhové, aby měli co chytat.

Toto sebou přináší pozitivní věc v tom, že i já mám každý rok šanci si nějakého ze zbylých pstruhů chytit, na druhou stranu je zde i negativum v tom, že celé okolí zmíněného nadjezí i podjezí je velmi pečlivě před naším příjezdem prochytáno a ryby již nejsou tak ochotné brát cokoli, co už viděly…

Ale teď už k samotnému chytání. Nežárka je v těchto místech velmi mělká, úseky pod jezy bývají hluboké maximálně po stehna a tak to přímo vybízí k brození, což na podobných místech mohu jen doporučit, ze břehu člověk rozhodně tolik šancí nemá. V této řece, jak je mi známo se nachází hodně tloušťů, bolenů a sem tam se ukáže i štika. Okounů je zde pomálu, zato se občas povede i candát. Rybolov jsem začal jako obvykle v těchto místech hladinovými nástrahami, popy, ploppery, imitací hmyzu, ovšem bez úspěchu, gumové nástrahy zůstávaly také bez povšimnutí. Zvolil jsem tedy woblery a zkoušel své štěstí s nimi, výsledkem byly dva kontakty s rybou, ale ani jednu se mi nepodařilo dostat do podběráku.

Byl podvečer, polojasno, s příjemnými teplotami a já se nechtěl první den obejít bez ryby a tak jsem se uchýlil k nástrahám, které si sice občas koupím, ale téměř vůbec na ně na mimopstruhových vodách nechytám – k plandavkám. Na první nához s plandavkou, kterou jsem vedl pomalu u dna s občasnými přestávkami, se mi povedlo dostat záběr a i když jsem si myslel, že mám na prutu malého pstruha, překvapením pro mne byl malý candát, cca 25 cm J Ještě ve vodě jsem ho vyháčkoval, abych ho netrápil a pustil ho zpět na svobodu. Tím skončil můj letošní první den na Nežárce.

Za dva dny jsem se k řece vrátil a posilněn předchozí zkušeností jsem nasadil rovnou plandavku, tentokrát však bez úspěchu. Nepropadal jsem beznaději a nasadil další nástrahu, kterou běžně nechytám a tou byla rotačka. Voda byla lehce přikalená, ale svítilo slunce, zkusil jsem černou variantu se žlutými tečkami ve velikosti 2 a prochytával s ní mělkou vodu. Výsledkem byly opět dva útoky na nástrahu, které jsem neproměnil a poté opět záběr při pomalém tažení u dna a na břehu se ukázal krásný „duhák“ v konzumní velikosti 29 cm. Ne, že bych ryby nepouštěl, pustím minimálně 90 procent svých úlovků, ale tuto rybu jsem si rád ponechal, ono i rodina je občas ráda, když jim rybář přinese rybu. Jelikož mne čekali nějaké rodinné výlety a další příjemné povinnosti, nebyl na další chytání už čas.

Na další den jsem se rozhodl spát venku ve spacáku, nařídit si budík před pátou hodinu a vyrazit brzy ráno na další průzkum okolí. Vybral jsem si úsek v nadjezí, kde se slepé rameno spojuje s hlavním proudem. Předemnou od ranních hodin něco lovilo, nejspíše bolen, ale neměl jsem to štěstí ho dostat na prut. Po vyzkoušení všemožných hlučných a tvrdých nástrah jsem skončil zase u gumy a povedla se malá štička, která neodolala hnědo-stříbrnému kopýtku v 7 cm, to byla první a zároveň jediná ryba, kterou nadjezí vydalo. Poté jsem se opět přesunul pod jez, slunce se hladiny ještě nedotklo a na základě předchozích zkušeností zde letěla do vody opět rotačka. Odměnou byl další duhák, jako přes kopírák toho, kterého se mi podařilo ulovit předcházející den. Následně zájem ryb opadal a tak jsem ještě vyzkoušel černo-žlutou plandavku a zanedlouho měl na prutu duháka větších rozměrů než předcházející kousky. Bohužel tento si svou svobodu vybojoval a u chystání podběráku vzhledem k příliš dotažené brzdě navijáku a šňůře se mi pod nohama sklepal z háčku.

Další den jsem se k vodě dostal opět dopoledne, odpoledne měla přijít vlna bouřek a chtěl jsem se ještě před odjezdem, který měl nastat následující den, podívat k jezu, který leží necelý kilometr po proudu. Dopoledne jsem však strávil pod „naším“ jezem a neudělal jsem chybu, v rybách, jako když přepne a tak jsem postupně odchytal 3 tlouště a asi 6 okounů, vše na zmíněnou rotačku nebo plandavku, oboje černo-žluté barvy. Před obědem jsem ještě zabrodil těsně pod jez, kde lovil bolen, který odhadem mohl mít cca 60 cm, ale tento „nechtěl nic“. Povedlo se mi však na hladinového popa přesvědčit jeho menšího příbuzného a tak jsem si alespoň zabojoval s bolenem o délce 42 cm. Na popa zaútočil ihned po náhozu, stačil jsem pouze poprvé „puknout“ a už se zmítal na háčku. Po obědě jsem vyrazil na jez nacházející se níže po proudu. Na woblera v imitaci oukleje jsem na hraně hlavního proudu vymodlil okouna, kterému do 30 cm moc nechybělo.

V nadjezí na hraně jezu se nacházely ve vodě stulíky, kolem kterých jsem bez zájmu ryb protahoval bílý „whopper-plopper“ od firmy Berkeley. Po jednom náhozu došlo k přehození zadního trojháčku, kdy se nástraha přitopila a přitahoval jsem ji k sobě pod vodou. V tom se po ní zpod stulíků vyřítila štika, avšak svůj útok minula. Určitě si každý dovedete představit ten okamžitý nával adrenalinu a tak tam plopper cestoval ještě několikrát, ovšem zcela bez zájmu přítomné štiky. Nic jsem však nevzdal a nasadil wobler ve stejné barvě, akorát se jednalo o Rapala x-rap v 9 cm. Na první průjezd před stulíky se za ním štika vydala a mne pod nohama na wobler zaútočila. Po krátkém souboji se již vyjímala v síťce navijáku a metr ukázal krásných 59 cm. Jak odměnu za mé snažení mne ještě stačila pokousat do palce ruky a tak jsme vlastně trpěli oba J Po jejím puštění na svobodu začaly zmíněné bouřky a tak to byla poslední ryba mé letošní jihočeské výpravy.

Musím říci, že mi občas při chytání, mimo ranní vstávání, statečně u rybaření sekundovali oba synové a dokonce i paní si přišla „zachytat“ a tak jsem si užíval jejich přítomnost a společné chvíle ono, v běžném roce jsem na rybách povětšinou sám a když se nad tím zamyslím, chytání s doprovodem rodiny má do sebe něco opravdu hezkého, ale to určitě znáte sami. Nicméně, kromě hezkých chvil s rodinou jsem se i přesvědčil, že je opravdu neustále potřeba zjišťovat, na co ryby mají zrovna „chuť“ a hledat je i na místech, kde byste si řekli, že nic nebude. Bylo to velmi překvapivé a zároveň velmi příjemné chytání v jižních Čechách J Tak zase za rok.

 Za tým „Na Háku“ Pepa

Ahoj Na Háčci, dostala se mi do rukou série přívlačových nástrah, konkrétně woblerů MIKADO, série Bite & Fight. Předem se musím přiznat, že jsem tyto nástrahy v regále trochu přehlížel, ale dnes už vím, že neprávem, protože jejich chod mě přesvědčil o tom, že tyto woblery můžou konkurovat podstatně dražším značkám.

Takže… předem bych chtěl uvést, že jsem nástrahy zkoušel na prutu s gramáží 4-18g, o délce 230 cm, osazeném navijákem ve velikosti 3000 se šňůrou o průměru 0,08mm a samozřejmě pokaždé také lankem, konkrétně wolframovou variantou od firmy BOMB! o nosnosti 5 kg.

Nástrahy, které zde uvádím, šly na tomto prutu chytat všechny, ale dokázal bych si je úplně v klidu představit i na prutu o nižší gramáži.

Jako první bych uvedl hladinovou nástrahu, tzv. „popík“ s označením „CHA-CHA“, délka 60 mm, váha 8 gramů. Popík má chrastítko, takže kromě charakteristického „pukání“ ve vodě i výrazně chrastí. Obecně, pokud nástraha z této série chrastí, její chrastítko opravdu můžete slyšet i při přitahování nástrahy ale zpět k popíku… jednoduše, funguje skvěle. Má výborné „letové“ vlastnosti, takže létá daleko a ve vodě je při tažení velmi agresivní, pukance jsou hlasité a stříká kolem sebe celkem dost vody. Při zkoušení této nástrahy se mi dokonce podařil i první úlovek na tuto nástrahu, konkrétně na barvu OLIVE BLEAK, kdy se mi na něj podařilo přelstít lovícího bolena.

Velmi se mi také líbila nástraha s názvem „NEEDLE“, délka 7,5 cm, váha 5,6 gramů s pracovní hloubkou do 0,8 metru. Tato mne příjemně překvapila svou prací ve vodě, není tolik agresivní, vyplatí se spíše pomalejší tažení, ale při tomto se krásně převrací ze strany na stranu a vysílá odlesky do svého okolí. Jako největší zábavu jsem s ní ovšem zažil po zastavení nástrahy, ačkoli výrobce uvádí, že je plovoucí, zdálo se, že váha lanka ji velmi, ale velmi pomalu přitápí a to Vám dává možností s ní začít „twitchovat“, tedy poškubnout špičkou a tímto dát nástraze opravdu velmi realistický pohyb zraněné rybky. Velmi mi svou funkcí tato nástraha připomíná konkurenční rapalu x-rap.

Další v pořadí je nástraha „LIGHTNING“ v délce 70 mm, váha 8,3g, pracovní hloubce do 0,8 metru a v neutrálním vyvážení. Jako u předešlé nástrahy mi nepřišel její chod vyloženě agresivní, což bych ovšem nepovažoval za nevýhodu, většina woblerů známých značek (rapala, tristan) má výraznou agresivní akci a jak všichni víme, odlišení se od zbytku, bývá často cestou k úspěchu. Tento wobler jsem si zařadil do krabičky jako dobrou alternativu jednoho mého tristanu v podobné velikosti.

Následují menší varianty nástrah, jako první bych uvedl „TWIST“, délka 42mm, váha 2,8g, pracovní hloubka do 0,8m, potápivý. Tento malý wobler mne opět překvapil svým realistickým chodem, i přes malou gramáž na výše uvedený prut jsem ho byl schopen pohodlně nahodit i vést, chce to akorát trochu více citu, nicméně jeho „práce“ je přiměřeně agresivní, potápí se rychleji než „NEEDLE“, ale má to koneckonců v popisu práce J Dá se s ním hezky agresivně chytat proudné úseky.

„CAVALIER“ a „BOLD HEAD“, velmi podobné woblírky, které jsem zkoušel v barevném provedení „brown-trout“, oba mají délku 40mm, jsou plovoucí, s váhou 3,6g a 3,5g, pracovní hloubka do 1m (BOLD HEAD) a 2m (CAVALIER). Oba tyto woblírky mi svou prací a i vzhledem na první pohled trochu připomínali známé Salmo Hornet. A skutečně i jejich práce ve vodě tyto nástrahy připomíná, rychlá agresivní akce, která by i na pstruhových vodách mohla mít velké úspěchy, u mne to i vzhledem k menší časové dotaci prozatím bylo bez úlovku, nicméně se k nim rád časem vrátím. V této katerogii menších nástrah jsem zkoušel ještě nástrahu TWILIGHT-YUGOL o délce 40mm, váze 3,5g, pracovní hloubkou do 0,8m, potápivý. Obdržel jsem ho v barvě s označením 04, což je taková ouklej, stříbrné tělo, tmavý hřbet. Wobler ve vodě pracuje přiměřeně agresivně, po zastavení se začíná pomalu potápět, ale ne tak rychle jako „TWIST“, několikrát mi vydráždil okouny, ale sbalit ho zatím nechtěli.

V sérii Bite & Fight se nachází ještě další, větší a těžší nástrahy, ale o těch až příště… Nicméně musím uznat, že mne tato série od značky MIKADO příjemně překvapila (a že bych se ozval, kdyby ne) a zcela určitě zůstane (zůstává už teď) u mne v krabičce pro běžné chytání. Barevná provedení jsou pěkná na pohled, ve vodě se pěkně třpytí a nejsou hned omlácené. Woblery pracují velmi zajímavě a podle dosavadních zkušeností si to myslí i ryby, takže neváhejte a nebojte se oslovit kluky z NA HÁKU, ať Vás nasměrují k příslušnému regálu, kde tyto nástrahy najdete J

Za tým NA HÁKU Pepa

Pojďte na chvíli zavřít oči a představit si se mnou krásné vlahé letní ráno… Stojíte na břehu svého oblíbeného revíru, na horizontu každou chvíli vysvitne slunce. Teplý a vlhký letní vzduch Vám ovívá tváře, v ruce Vás tíží oblíbený prut... Jste tam jen Vy, voda, obloha odrážející se od vodní hladiny, sem tam proletí ledňáček, zpívají ptáci a příroda se probouzí do nového dne… Z Vaší mysli společně s mizící nocí odplouvají poslední noční sny a ospalost, které střídají naděje a očekávání dnešních úlovků…

Nahazujete… jedno poskočení nástrahy na hladině, druhé… chvíli pauza… už, už chcete otočit kličkou navijáku a přiblížit nástrahu k dalšímu nahození, když v tu chvíli vidíte kolem nástrahy závar na hladině a hlasité šplouchnutí prozrazuje, že si vodní predátor vybral za svou kořist právě Vaší nástrahu. V náhlém návalu adrenalinu sekáte tzv. „na oči“ a nástraha se téměř nadzvukovou rychlostí vydává Vám vstříc... Následuje série nadávek, ať již tiše nebo hlasitě, rozplétání šňůry nebo vlasce, trojháčků, špičky prutu a poté další nához do toho místa, které přineslo toužený, ačkoli neproměněný záběr na hladinovou nástrahu…

 Ano, i takto velmi často končí lov s hladinovými nástrahy, „popíky“ převážně, ale i to je na rybaření to krásné, už jen to přemýšlení, co za rybu jsme to vyprovokovali, jak byla velká... Ne nadarmo se říká, že pro spoustu rybářů jsou největší ryby ty, které sice měli na prutu, ale nezdolali jí.

Dnešní povídání bych rád zaměřil na techniku, kterou jsem si velmi oblíbil, ačkoli jí u vody nevidím vůbec často (ne, že by mi to vadilo, každé odlišení se od masy ostatních rybářů je jen bonus). Řeč je o lovu přívlačí na hladinové nástrahy. K tomuto lovu jsem osobně došel při lovu okounů na malé gumové nástrahy, kdy mi záběry přicházely těsně po dopadu nástrahy na hladinu. Ve sloupci nebo u dna prostě nebrali. Stejně tak jsem pozoroval hejna okounů v zápalu jejich loveckých instinktů, jak ženou hejna malých rybek k hladině, kde si s nimi bez ostychu cpali svá hladová břicha. V tu chvíli jsem si řekl, že je na čase zkusit lov na hladinové nástrahy, který mnozí rybáři označují (a nejspíš právem) za jednu z nejvíce adrenalinových forem přívlače, ale to poznáte sami v případě, že to zkusíte.

Stejně jako u ostatních druhů rybolovu a přívlače obzvlášť, je třeba vybrat správné místo, tedy to, kde ryby jsou. Jako vláčkaři si přecijen nemáte místo čím zakrmit, naházet do vody několik woblerů jako návnadu nefunguje, věřte mi, ačkoli by Vám prodejci nástrah byli určitě vděční. Za úvahu, by stálo maximálně zakrmení místa jemnou směsí pro koncentraci potravních rybek, ale to mi nepřijde důstojné pro vláčkaře, osobně mám rád, když si rybu najdu a ulovím sám, jen s pomocí svých nástrah a nechce se mi k rybolovu „na lehko“ přičítat ještě kbelík a krmítkovou směs. Dobré je se při výběru místa soustředit na lokality, kde se přirozená potrava našich milovaných dravců nachází, v závislosti na ročním období to budou podjezí, mělčiny, písečné lavice, překážky ve vodním toku, rákosová pole, keře, zlomové hrany a mnoho dalších, důležité je, trefit správně den, kdy se nechají vyprovokovat k útoku na hladině.

Hladinové chytání osobně provozuji nejčastěji v teplých letních měsících a na začátku podzimu, ale dozajista se dá „trefit“ i příhodný zimní den, kdy tato metoda bude úspěšná, nejlepší sezóna je však z mého pohledu léto. Nejčastějších úspěchů se jistě dočkáte při rozednění a nějakou chvíli po něm, ale také před soumrakem. Avšak ani toto nelze brát jako dogma, osobně jsem si královsky zachytal na hladinové nástrahy i ve čtyři hodiny odpoledne uprostřed srpna, rovněž je zkouším i za teplých letních nocí, i když prozatím bez úspěchu, ale chce to zkoušet.

Za sebe mám nejraději teplá rána po opravdu parném dni, kdy je téměř bezvětří a v očekávání je další velmi teplý den. Teplo a klidná hladina „jako zrcadlo“ ať už na řece nebo stojaté vodě je pro mne jasným signálem zkusit hladinový lov. Na řekách se soustředím na podjezí, vracáky, rozhraní proudu a tišiny, točáky ale i proudné mělké úseky, na stojatých vodách na mělčiny, překážky ve vodě a zlomové hrany, blízkost hejna malých rybek v okolí se rovná velmi vysoké šanci na úlovek. Hladinové nástrahy jsou zpravidla vybaveny dvěma nebo více trojháčky, z tohoto důvodu Vás všechny, kteří chcete tento způsob lovu vyzkoušet uctivě prosím o zásadní používání lanka nebo opravdu silného návazce např. z fluorocarbonu. Častým úlovkem totiž bývá i štika a je dvojitá smůla přijít o nástrahu a ještě téměř s jistotou odsoudit královnu většiny našich vod k pomalé záhubě se sešitou tlamou nebo jícnem. Osobně nejčastěji používám wolframová lanka, např. značky BOMB! v nosnosti 5 kg a 9 kg (jsou trochu delší než 5 kg varianta), nejsou nijak drahá a zachrání Vám spoustu úlovků i nástrah. V minulosti se mi již stalo, že ani 20 cm wolframové lanko nebylo dostatečnou ochranou před „úkusem“, ale alespoň jsem měl klidné svědomí, že jsem se snažil ztrátě nástrahy předejít. Lanko nebo odpovídající návazcový materiál by měl být obecně při lovu s nástrahou opatřenou trojháčky samozřejmostí i když jsem často svědkem, že to tak u vody nebývá…

Na pultech obchodů se můžeme setkat s různými nástrahami pro hladinový lov. Asi nejznámější hladivou nástrahou (woblerem) je tzv. pop, popper. „Popíky“ jsou různých velikostí i gramáží, nejčastěji pro své lovecké výpravy vybírám velikost mezi 6 – 9 cm, které váží cca 7 g ( Rapala Skitter Pop 5cm, 6g). Velmi často jsou vybaveny kuličkami, které při tažení vodou chrastí, navíc napomáhají díky přenosu těžiště k delším náhozům. Popíky tedy vysílám, co nejdál mohu, abych při přejezdu přes zájmové místo s nástrahou již mohl pracovat. Princip tažení je velmi jednoduchý a každý si v něm může najít vlastní styl k dosažení kýžených úlovků. Díky vyvážení popík přistane na hladině a lehce se mu přitopí zadní část, zatažením za prut dosáhneme přitopení přední části, která díky vypouklému tvaru zatáhne pod vodu i trochu vzduchu, což je následně doprovázeno zvukem, který zní jako „plop“. Každý popík vyžaduje jinou sílu a rychlost zatažení a proto je na místě zkoušet, zkoušet a zkoušet. To samé platí i o rychlosti stahování nástrahy. V některých dnech se vyplatí agresivní přitahování sestávající se z otáčení kličkou a přicukávání prutem, jindy se vyplatí jednou, dvakrát, třikrát „zapopovat“ a na chvíli nástrahu zastavit, nebo táhlým zatažením s „popnutím“ zanořit popík pod hladinu, urazit s ním metr nebo dva a nechat ho opět vyplout na hladinu, způsobů tažení je opravdu mnoho a každý si může najít ten svůj.

Další nástrahou pro úspěšný hladinový lov v poslední době bývají nástrahy „whopperplopper“, tedy plovoucí woblery bez lopatky, které mají v zadní části otočnou vrtulku, tato při tažení vydává charakteristický šplouchavý zvuk a čeří hladinu. I tato nástraha není však určena k pouhému nahození a monotónnímu stahování. Dá se s ní rovněž „přicukávat“, nechávat odpočívat na hladině, měnit rychlosti tažení atd. atd. Na podobném principu fungují i plouvoucíwoblery, které mají buď vzadu nebo vepředu i vzadu kovové vrtulky (skitter prop – Rapala Skitter prop 7cm – 8g), tyto jsou určeny převážně na boleny do proudných vod, avšak princip jejich činnosti je stejný, jen mi více sedí na rychlejší práci s nimi.

Jako poslední bych zvolil nástrahy, které jsou rovněž plovoucí a vypadají jako woblery bez lopatky, bez vrtulky, bez ničeho dalšího. Tyto „hladinové chodce“ teprve objevuji, tuším, že při rychlém tažení budou zbraní na boleny, kteří už jsou odrazováni jakýmkoli zvukovým projevem nástrahy, ale věřím, že se osvědčí i na zavalité okouny, mazané tlouště nebo hladové štiky, jen najít správný způsob vedení.

Jako při každém druhu přívlače, i u hladinového lovu se dá experimentovat a užívat k němu nástrahy, které se na první dojem zdají být předurčeny pro úplně jiný lov, ať již tedy vezmete streamera, gumovou nymfu, smáčka nebo jinou nástrahu bez zátěže a podaří se Vám jí dopravit na místo určení, určitě s ní můžete slavit úspěchy.

Zde se již dostáváme k rybím druhům, které můžeme touto metodou převážně lovit. Ačkoli se to nezdá, můžeme tímto způsobem lovit hned několik dravých zástupců vodní říše. Zde záleží, jaké rybí druhy se na Vaší vodě vyskytují, avšak velmi často se s hladinovými nástrahami dají lovit okouni, boleni, tloušti a štiky. V minulosti jsem však s malým popíkem na mimopstruhovém revíru vyprovokoval k útoku i pstruha potočního. Každý rybí druh bude vyžadovat jiné místo pro jeho lov a jiný způsob práce s nástrahou, ale na to si musí přijít každý sám. Myslím si, že daleko větší radost udělá každému rybáři úlovek, který dosáhne za pomocí vlastní strategie lovu a nápadu, než kdyby měl jít k vodě a lovit pomocí jakéhosi „návodu“.

V závislosti na rybím druhu a především velikosti předkládané nástrahy dále volíme i použitou sestavu. Nemám moc rád „škatulkování“ výbavy do sekcí „okounová“, „candátová“, „štiková“ atd., spíše se orientuji podle užívaných nástrah, místa, kde budu lovit a předpokládané lovené rybě. Nejčastěji k hladinovému chytání používám prut s gramáží 3-15g, v délce 2,10m (Daiwa Ninja 2,1m, 3-15g), osazený navijákem ve velikosti 3000 (Daiwa Ninja LT 3000) s navinutou šňůrou v průměru 0,08mm, nebo prut s gramáží 7-28g, v délce 2,70m (Daiwa Ninja 2,7m, 7-28g), osazený navijákem ve velikosti  5000 (Daiwa Ninja LT 5000) s navinutou šňůrou v průměru 0,10mm. První zmíněný je ideální pro hůře přístupná místa a chytání s lehčími nástrahami do cca 9g, druhý zmíněný zase pro rozlehlá místa s nástrahami překračujícími 10g, ideálně do 15 g. Při větším zatížení prutu je práce s hladinovou nástrahou obtížnější díky většímu ohýbání prutu při práci s nástrahou a rovněž se s ním hůře zasekává. Na věčnou otázku jestli šňůru nebo vlasec nemám jednoznačnou odpověď, zastánci vlasce si budou obhajovat použití vlasce, zastánci šňůry zase použití pletené šňůry, osobně ale preferuji pletenou šňůru. Dovoluje mi daleko přesnější práci s nástrahou, jelikož nepruží, ale její nevýhodou je, že v případě zamotání se velmi, ale velmi špatně rozplétá.

Těm, kdo by chtěli hladinové chytání vyzkoušet, bych rád dal ještě jednu radu… Nesekejte hned, tzv. „na oči“J Sám jsem přišel o desítky ryb kvůli předčasnému záseku. Ono to skutečně svádí, táhnete nástrahu po vodní hladině, objeví se za ní vlna, nebo se kolem ní zavaří a díky dvěma trojháčkům jste si přeci naprosto jistí, že úlovek už Vám nemůže uniknout, ale opak je pravdou. Pokud se na nástrahu budete dívat a zaseknete v prvním okamžiku, kdy se s nástrahou „něco děje“, většinou seknete do prázdna. Zasekávat se vyplatí až ve chvíli, kdy cítíte tíhu ryby v prutu, poté jsou šance na úlovek daleko vyšší J

Nezbývá mi než popřát Vám Petrův zdar!, a mnoho úspěchů při tomto velice zábavném a adrenalinovém způsobu rybolovu.

Pepík

 Zdravím všechny, co měli vše Na Háku a po půl roce vyrazili k vodě načechrat šupinky nějakým těm dravcům. V dnešní zprávě od vody bych Vám rád popsal naší „zahájenou“, kterou jsem absolvoval já a Tomáš, kterého znáte z obchodu a který se po uzdravení své „achilovky“ vrátil v plné síle k vodě.

Naší výpravě samozřejmě předcházelo mé nekompromisní chvástání, jak budu ve 4 stát u řeky a v první vteřině nahazovat… No… jak už to tak bývá, byl jsem vzhůru 5 minut před budíkem, abych následně o hodinu zaspal. Jaké překvapení pro mne bylo, když jsem na hodinkách viděl čas 04:30 a z telefonu na mne vyčítavě svítil nepřijatý hovor od Toma. Po ranním shonu se konečně před pátou ocitám na břehu řeky a začínáme. Tomáš tento úsek řeky nezná a tak se vžívám do role průvodce, a doufám, že alespoň něco přijde.

Co se týká naší „taktiky“, po ránu sázíme na hladinové nástrahy, zejména „popy“ a „ploppery“, cílíme především na okouny a štiky, candáta nezkoušíme, je hodně světla a jak pronesl Tom, nejvíc šancí máme se štikou, nemohl jsem než souhlasit.

 Poblíž jsou vidět jak malé rybičky, tak i zálovy a tak chytání na hladinovky oba velmi věříme, pro mne to měla být vyloženě tutovka. Vím totiž, že na místě, které chytáme, se nachází hodně okounů, tloušťů a ne zcela ojediněle se přijede podívat i štička. Ale člověk míní, pánbůh nebo v tomto případě svatý Petr mění, na hladinovku nepřichází nic, dokonce se mi povede můj oblíbený „popík“ utrhnout v křoví, to už chce vážně talent…

Měníme nástrahy za gumy, před námi se na hladině objeví zálov, nahazuji do toho místa menší růžovou gumičku a přichází první ryba, chvíle zdolávání a na břehu se ukazuje první štička cca 50 cm, dokonce jsem měl takové štěstí, že jí úspěšně zdolávám i bez lanka a to má nástrahu zaseknutou v horní čelisti uvnitř tlamy. V podběráku se vyháčkuje sama, rychlá fotka a zanedlouho míří zpět do rodného živlu. Po chvíli přichází klepanec i Tomášovi na gumičku, tentokrát bílou a i on si vytahuje svou první štičku, je to sice miminko, ale i miminka se na zahájenou počítají.

Po těchto úlovcích místo již další rybu vydat nechce a tak se přesouváme… Po půl hodině jsme na místě, které se nachází nedaleko blízké mělčiny. Po příchodu jen na zkoušku nahazuji malou gumovou nymfičku a ihned přichází první okoun cca 20 cm, který se však i díky háčku bez protihrotu pod nohami osvobozuje.

Na místě zanechávám Toma a mířím o pár metrů vedle. Já na novém místě na gumičku vytahuji malého okouna a cca 30 cm okouna pod nohami zasekávám moc brzy. V přímém přenosu jsem sledoval, jak nasává nástrahu a prostě jsem se neudržel. Následně na místě již nechytám nic, ačkoli zkouším celou paletu nástrah, od woblerů, přes hladinovky, smáčky, gumičky až se dostávám do stavu, kdy měním nástrahy víc než je zdrávo, ale bez úspěchu.

Mé trápení se však ani náhodou nepřenáší na Tomáše, jen chvíli po našem rozdělení zdolává další malou štičku a okouna. Po chvíli slyším Tomovo hlasité leknutí a šplouchání vody, to když mu štika, která měla zcela jistě 60 cm, skáče na nástrahu přímo pod nohami. Po úspěšném a rychlém zdolání se v jeho rukou nachází krásná, dobře stavěná štika s opravdovým růstovým potenciálem, ta ještě potrápí mnoho rybiček…

V lokalitě, kde se nacházíme, následně ještě zkoušíme jedno místo, ale bez kontaktu s rybou a tak se domlouváme, že se podíváme štikám na zoubek ještě o pár kilometrů dále. Po příjezdu na místo zde již potkáváme rybáře, kteří zde chytají několik hodin, s výsledkem jednoho okouna. Prvním náhozem na hranu proudu však přichází záběr a ke břehu se blíží další zubatá cca „padesátnice“, před břehem se však díky jednoháčku a až moc dotažené brzdě setřepává z nástrahy a mizí v hloubce. Stejnou taktiku zanedlouho uplatní okoun, který zabere pod nohami, ale díky nedostatečnému záseku se také na vzduch nepodívá.

Je jasné, že zde jsou ryby také při chuti a tak na místě zůstáváme. Odměnou nám je několik utržených nástrah, ale nálada neklesá, Tomáš s úsměvem a pořekadlem „kdo netrhá, nechytá“ převazuje a vesele chytá dál. Já se přesouvám cca 60 metrů pod něj a prochytávám proudnou mělčinu. Nástrahu vedu sice proti proudu, ale vyrovnávám rychlost navíjení s odporem proudu tak, aby se nástraha pohybovala co nejvíc přirozeně, jako rybička, která cestuje proti proudu a má s tím, co dělat. Pečlivě se držím své taktiky až k mému překvapení a pokročilé dopolední hodině přichází záběr. Nástrahu sebral krásný okoun, na podložce ukázal svých rovných 30 cm, takže fotka a hurá zpět do vody. Mám radost, okoun je moje srdeční záležitost a každý kousek 30+ je pro mne velký úspěch.

Měním nástrahu na hladinového „ploppera“ od Berkeley, protože se nechci ztotožnit s tím, že bych na zahájenou neměl ani jednu rybu na hladinovku. Prohazuji mělčí místa za hlavním proudem, Tom má stejnou taktiku a tak maximalizujeme naše naděje na úlovek z hladiny. Po jednom z jeho náhozů se k němu otáčím a chci mu říct, že zálovy často chodí v místech, kde se aktuálně nachází naše nástrahy, buď tam, nebo tam. V tom však cítím slušnou ránu do prutu a zasekávám. Následuje opravdu silný tah a ryba se nechce odlepit ode dna. Zdolávám jí opatrně, tuším pěknou štiku nebo slušného bolena, s 18g prutem si nemohu moc „vyskakovat“ a určovat nekompromisně pravidla hry. Na konci návazce mám kvůli trojháčkům lanko, takže i kdyby to byla štika, nemám strach, že bych o rybu přišel, mohu ji ztratit jedině vlastní chybou. Zanedlouho se ryba ukazuje u hladiny a je jasné, že je to štika, a pěkná…

Po krásném souboji, kdy štiku nenutím ani ke skoku jí podebírám, chvíli ji rozplétám z podběráku, jelikož udělala několik otoček, kolem vlastní osy a dovedete si představit, jak kombinace dva trojháčky, štičí zuby a (naštěstí pogumovaná) síť podběráku asi dopadla. Nicméně, štika je na svobodě, nepotlučená a ve formě, háčky byly za kraj tlamy, takže jsem si jistý, že návrat do vody v klidu rozplave. Po jejím vysvobození z háčků a sítě jí nechávám ve vodě v podběráku chvíli rozdýchat a jde se na měření a focení. Podložka ukazuje 75 cm a já jsem štěstím bez sebe, opravdu vydařená zahájená. Štika je také štěstím bez sebe, protože jí následně pouštíme a za chvíli se domlouváme, že už máme pro dnešek splněno.

Nejsme nejmladší a tak několik hodin vláčení způsobuje každému z nás nějaké to nepohodlí, což bychom ještě přežili, ale doma na nás čekají rodiny a jsme přesvědčeni, že naše „drahé polovičky“ se nemohou dočkat, až jim budeme barvitě vyprávět naše zážitky z letošní zahájené J

Nakonec sčítáme úlovky, na břeh se podívalo celkem šest štik, Tomovi to dnes opravdu šlo, „naklepal“ mi na štiky 4:2, dvě štiky se vyply pod nohami a chytili jsme tři 3 okouny a o dva rovněž přišli u břehu. Za mne krásná zahájená, která ukázala, že nemusí vždy fungovat to, co fungovalo posledně, nebo minulý rok, za další, že i evidentně prochytané místo může vydat rybu, když se dostatečně odlišíte od ostatních a budete mít i notnou dávku štěstí a za třetí, že vše chce trpělivost a péči, úspěchy se dostaví záhy.

Takže se držte, zkoušejte, čemu věříte, ale nebojte se experimentovat, já už se nemůžu dočkat první vycházku za candáty.

Na Háček Pepa

Jarní feeder na řece

Ti, co to mají NA HÁKU, jsou pro mne na háčci, takže zdravím všechny na-háčky :) Dnes bych Vám rád shrnul pár posledních vycházek s feederem v právě probíhající jarní části roku. Předem bych chtěl říct, že na feeder nejsem žádný odborník a tato metoda mi pouze vyplňuje část sezóny před příchodem zahájené dravců, takže neberte můj článek jako návod nebo radu, ale pouze jako skutečnou „zprávu od vody“.

Sezóna pro mne obvykle začíná v polovině března, ale letos jsem začal pravidelně chodit k vodě již o dva týdny dříve. Zezačátku to bylo o hlavně o cejnech, ploticích a občasném kapříkovi. Za chladnějšího počasí na Jizeře brali také krásní jeseni, kdy jsem jich za vycházku chytil i několik v pěkných velikostech (40 cm +). Nyní po konci chladnějšího období a následném oteplení přichází ta pravá jarní sezóna, příroda se zelená, slunce hřeje a ryby jsou skutečně při chuti.

Vycházky v této části sezóny hodně podřizuji počasí, když je chladno, vyhledávám klidnější úseky řeky, když je naopak teplo jako v posledních dnech, nebojím se navštívit i podjezí, kde se hloubka pohybuje okolo 1 metru. K vodě vyrážím buď těsně před svítáním, nebo cca 2 hodiny před západem slunce.

Poslední ranní vycházka na začátku dubna byla rovněž ve velmi teplém jarním až letním počasí. Příjezd k řece v 05:00 mne naplňoval optimismem, že budu mít dostatek času si vše v klidu nachystat a čekat na úlovky. Necílil jsem na žádnou konkrétní rybu a tak jsem jeden prut osadil 50 g olůvkem, návazcem 0,18 mm o délce 60 cm a větším háčkem vel. 2 bez protihrotu s nastraženou rousnicí. Druhý prut jsem chytal klasickou průběžnou montáž, návazec rovněž 0,18 mm, košík o gramáži 60 g, abych neměl problémy s proudy v podjezí, háček vel. 8, na kterém se nacházeli červi, později dozdobení malým zrnkem kukuřice z plechovky. Zakrmil jsem si menší jámu v proudnějším úseku řeky cca 200 metrů od jezu a čekal.

Moje čekání netrvalo dlouho, žížala téměř neustále lákala okouny, sem tam cejny a ježdíky a díky chytání bez protihrotu jsem je vždy bezpečně a rychle vyháčkoval a vracel jim svobodu. Po nájezdu ryb do zakrmeného místa jsem na tomto prutu vyměnil olůvko rovněž za košík a návazec za jiný, s menším háčkem. Upřímně řečeno, při užití červů a kukuřice jsem nestíhal obsluhovat dva pruty, takže jsem často chytal pouze na jeden a pruty střídal. Na břehu se na červy postupně ukázal pstruh duhový, okoun říční, jelec tloušť, podoustev říční, cejn velký, cejnek malý a 4 kapříci, z nichž největší byl již pěkných rozměrů – 73 cm a 6 kg, na feederový prut do 100 g (Delphin WASABI, 300 cm, 100 g) opravdu krásný zážitek ze zdolávání. V 09:45 hodin jsem místo opouštěl, ryby již odjely ze zakrmeného „plácku“ a s nastávajícím velmi teplým dnem postupně opadala jejich aktivita, navíc rodina a zahrada již také očekávaly můj příjezd.

V chladnějším období, které nás provázelo posledních 14 dní, jsem se k vodě dostal jen párkrát, odměnou bylo alespoň pár podouství a cejnů.

Poslední vycházku jsem absolvoval včera odpoledne, kdy jsem se k vodě dostal po 18:00, na dvě hodinky, říkal jsem si. Vzhledem k teplému počasí jsem si vybral opět mělký, proudný úsek, ve kterém jsem toho dne dopoledne viděl hejna kaprů, jak se v proudu shání po potravě. Velmi jsem si oblíbil krmení od „pana Konopáska“, které mi přináší úspěchy během celé jarní části sezóny, na začátku vybírám zimní/tmavé směsi, včera jsem bez ostychu nasadil červenou (Rikomix kapr special). Směs jsem ideálně navlhčil a doplnil dávkou červů a plechovkou kukuřice, ostatně na tuto směs chytám celé jaro a přináší mi velké množství různých rybích druhů.

Montáže jsem ponechal stejně jako předtím – průběžné s návazci z vlasce o síle 0,18 mm a háčky velikosti 6 a 8. Jeden prut mám osazený vlascem o průměru 0,22 mm, druhý prut, který mám pro letošní sezónu nový je Delphin Magma, 3,60m, 120 g mám osazený šňůrou o průměru 0,12 mm, na kterou navazuje cca 7 metrů vlasce o průměru 0,22 mm, na kterém je krmítko, od kterého pokračuje návazec.

Chtěl jsem vyzkoušet rozdíl v detekci záběrů v proudu s vlascem a šňůrou, a je opravdu znatelný. Použitím šňůry jako kmene a jistého „amortizéru“ v podobě několika metrů vlasce, který je průtažný získávám citlivou a přesnou sestavu, ovšem je to vykoupené trochu „těžším“ zdoláváním.Ryby se na prutu zdají silnější a pocitově větší než s použitím vlasce a v případě použití této sestavy doporučuji mít více povolenou brzdu, zážitek to ovšem je plnohodnotný.

Zde se budu opakovat, ale opět jsem chvílemi nestíhal obsluhovat oba pruty zároveň. Za dvě hodiny jsem nachytal nejméně 10 podouství (zdá se, že jdou do tření, jelikož se začínají krásně vybarvovat) a dva kapry. První kapřík byl lysec o délce cca 40 cm, dal si se mnou rychlou fotku a mazal zpět do vody. Druhý už byl větší oříšek. Po velmi razantním záběru v proudu a záseku přišla okamžitě jízda přes brzdu a celkem dlouhý souboj než se krásný, zdravý šupináč podíval na břeh a nechal si naměřit pěkných 54 cm. Na jeho vytrvalosti a síle bylo znát, že ryby jsou již po zimě opravdu aktivní a stoupající teplota vody jim vlévá spoustu síly do žil. Po spotřebování připraveného krmení jsem se pomalu začínal balit a ve 20:15 již odcházel od vody.

Jarní vycházky s feederem jsou vždy plné překvapení, dovolí Vám poznat téměř veškeré rybí druhy, které se v řece nachází, a musím říct, že každá mi přinese nejedno překvapení, ať je to úlovek „duháka“ na červy nebo krásného kapra v minimální hloubce. Na tomto úseku ostatně očekávám i výskyt parmy, tak doufám, že se mi po konci jejich hájení, podaří nějakou přesvědčit k záběru a zdolat ji. 

Souboj s takovým kapříkem v proudu potěší každého rybáře.

Na závěr Vám mohu popřát jen to, ať máte občas věci NA HÁKU, hodíte spěch a starosti za hlavu a vyrazíte k vodě, třeba se tam potkáme.

Za tým NA HÁKU

„NaHáček Pepa“

Zdravím všechny rybáře a rybářky co to mají NA HÁKU. Pro letošní sezónu jsme si se synem Tobikem dali za cíl navštívit nové lokality, kde jsme ještě nechytali a také cíleně lovit druhy ryb, které jsme ještě neulovili. Protože oba rádi chytáme pstruhy, tak jsme jako naši první velkou výpravu do neznáma vybrali krásnou Šumavskou přírodu. Konkrétně řeku Vltavu, na které jsme ještě nerybařili. V tomto článku se s Vámi podělím o to, jak se nám dařilo, co jsme si vyzkoušeli za techniky a jak jsme si to celé užili. V toto článku naleznete také krátký video sestřih.

Před tím, než vyrážíme na neznámou lokalitu, tak se snažíme zjistit co nejvíce o podmínkách, ve kterých budeme lovit. Průtoky, broditelnost, obsádka, atd… Abychom věděli, na co se nachystat.

Dopředu si také vytipujeme konkrétní úseky, které chceme navštívit.

Poté co jsme měli všechny důležité informace a věděli, že nás čeká zvýšený průtok upouštěním ÚN Lipno, tak jsme se vybavili jigovými hlavičkami  s gramáží od 1g až do 5g. Velice rád používám jigové hlavičky na háčcích Knápek bez protihrotu. Háčky mají dlouhý, přihnutý hrot tzv. orlí drápek a mě osobně to vyhovuje. Navíc jsou opravdu hodně chytlavé. Nástrahy jsme vzali mix všeho možného, ale největší pozornost jsme věnovali nástrahám od značky Fish UP, se kterými máme velice dobré zkušenosti a to konkrétně tvar Tanta a Yochu. Protože jsou na Vltavě velké ryby, tak jsem si na jednu náhradní cívku dal silnější vlasec o průměru 0,16mm, abych nic nepodcenil.

Jako první jsme vyrazili na úsek Vltavy, který je v režimu chyť a pusť. Vytáhli jsme naše osvědčené zbraně a šli do akce. Záběr na sebe nenechal dlouho čekat a brácha Vláďa, který jel na výpravu s námi už měl na prutu krásného Sivena Amerického. Netrvalo to dlouho a měl dalšího. My s Tobikem zatím nic což mě nenechalo v klidu a vyměnili jsem vlasec z 0,16 na 0,14mm a po chvíli to začalo. Koncert jednoho záběru za druhým. Výměna vlasce jako když zapnula tlačítko ´´ZÁBĚRY´´ a už to jelo. Všichni jsme střídavě chytali jednu rybu za druhou.

Chytali jsme převážně Siveny, pstruhy duhové a sem tam nějakého potočáka.

Další den jsme se vydali na úsek, který se nacházel v krásné přírodě, který byl nedaleko našeho ubytování. Brácha s Tobikem si vzali vláčku a já si dal za cíl zlepšit se v technice lovu na francouzskou nymfu. Začátek byl složitý. Po pár urvaných návazcích o vázky a rozmotávání chuchvalců vlasce jsem si techniku osahal a musím říct, že je to velice úspěšná metoda, ale i přes to mám raději lov na suchou mušku. 😊 Bohužel i přes občasné masivní rojení chrostíků nic nesbíralo.

Ryb jsme nachytali spoustu. Kdybych měl vypíchnout nejúspěšnější nástrahy, tak to byla Fish Up Tanta v hnědé barvě, Yochu v bílé barvě a nástraha od značky Mikado M-Area Long Worm v bílé barvě.

Užili jsme si krásný víkend plný zážitků, navštívili nové lokality a vyzkoušeli si techniky, které jsme ještě nedělali, tak myslím, že cíl splněn na 100%

Tuhle lokalitu určitě ještě navštívíme.

Za tým NA HÁKU

Aleš

Zdravím všechny, co to mají „NA HÁKU“. V tomto článku, bych se s Vámi chtěl podělit o své zážitky ze zahájení pstruhové sezóny. Šestnáctý duben je pro každého pstruhaře významný den a spoustu z nás vyráží na pstruhové potoky, říčky, a další vodní plochy zahájit sezónu lovu pstruhů. I my se synem Tobikem jsme u vody nesměli chybět. Vyrazili jsme na první zastávku na krásnou říčku Mohelku, ale protože bylo všude hodně rybářů, tak jsme se po krátkém neúspěšném chytání přemístili na nedaleký menší potok Zábrdka, na kterém nebyl tak velký rybářský tlak. Prošli jsme si svá oblíbená místa a zachytali si naprosto parádně. Naše úlovky čítali desítky potočáků, z čeho jsme měli velikou radost. Povedlo se i pár opravdu pěkných kousků. Zalíbili se jim malé oranžové nástrahy tzv. nymfy. Pár dní po zahájení jsme se vrátili na Mohelku. Prvotní tlak pominul a byla to parádní chytačka. Nachytali jsme spoustu pstruhů duhových, krásné potočáky a povedl se i Siven Americký. Na Mohelce pstruhům zachutnala nástraha Fish up Morio. Byl to takový mazec, že v jednu chvíli to bylo, co nához to ryba na břehu. Naše radost byla obrovská. Vysazených ryb bylo do revíru očividně spoustu. Protože se na oba revíry od zahájení vracíme opakovaně a bohužel co návštěva to méně a méně ryb, tak mi to nedá si tu trochu posteskout nad situací, která je na říčkách měsíc po zahájení. Při poslední návštěvě Mohelky jsme poctivě prošli asi 5 km toku a nachytali ve dvou celkem 8 potočáků z čehož tři ryby mohly být 30cm +. Po duhácích ani památky a po velkých potočácích zrovna tak. Jedinou výhodou je, že z revíru zmizeli s rybou i rybáři. 😊

V hlavě si říkám není to trochu málo? Nasadíme, za měsíc vychytáme a čekáme až se nasadí znovu.

Každý rybář má právo přisvojit si rybu dle řádu, to nikomu nechci brát, taky si občas duháka vezmu. Ale v režimu v jakém je to aktuálně nastavené, končí pstruhová sezóna na vodách této velikosti zhruba v polovině května, protože poté není co chytat. Je škoda, že takto nastaveným modelem trpí rybáři, kteří hledají v rybolovu více než jen způsob obživy.

Nestálo by za to udělat určité úseky chyť a pusť? Nebo zvednout míru a vysazovat menší rybu?

Snížit počet ponechaných ryb na vycházku, nebo třeba rok?

Je to velké téma, o kterém by se dal psát samostatný článek, ale to třeba někdy příště. Jen jedna věta na závěr. Zamyslete se nad tím, než si ponecháte potočáka, že tohle je možná ryba, která založí novou generaci divokých ryb v našich potocích, na rozdíl od pstruha duhového, který je nepůvodním druhem a tuto možnost u nás ve většině případů nemá.

Těším se na další zážitky od vody, o které se s Vámi rád podělím.

Za tým NA HÁKU Petrův Zdrav Aleš

Zdravím všechny a zvláště ty, co to s námi mají na háku!

Konečně je to pravé jaro a já mám o čem psát, jelikož se mi podařilo vyrazit na první krátkou výpravu na svazovou vodu.

Výprava byla cílená na lov kapra a můžu vám říct, že jsem nechtěl nic podcenit, jelikož se k vodě už nedostanu tak často, jak bych si přál, však to znáte! Práce, rodina a tak dále. Zkrátka delší výprava je už spíše sváteční.

Jeden prut jsem ustrojil na lov s boiliesem  a druhý prut na metodu method feeder.

Kaprový prut jsem doopravdy poladil. Pomocí markeru jsem oťukal dno, změřil hloubku a označil lovné místo, na které jsem zároveň krmil s pomocí spombovací rakety, kterou jsem zaklipoval, takže vše se dostalo tam kam mělo. Na montáž jsem nastražil boilies o velikosti 24, které bylo i krásně naboosterované. S přípravou tohoto fleku jsem byl maximálně spokojený a měl jsem z toho opravdu skvělý pocit.

Jako druhý prut jsem zvolil feeder, který jsem ustrojil na lov metodou method.

Feeder jsem si poslední dva roky opravdu oblíbil, a to co jsem zažil na této výpravě, mě jen utvrdilo v tom, že feeder na mých výpravách nesmí chybět.

Popíšu Vám, co jsem zvolil pro taktiku na lov method feeder.

Montáž se skládala z methodfeederového krmítka značky Korum, z něhož vedl krátký návazec do šesti centimetrů ze šňůrky delphin 15lb 6k s háčkem o velikosti 8. Háček byl doplněný o nástrahový osten, který jsem několikrát vystřídal i za gumičku na nástrahy, ke které potřebuješ roztahovací kleštičky. Tyto dva návazce jsou ideální na nastražení různých druhů dumbells nebo wafters nástrah, peletek a pop up…

Do krmítka jsem předmočil methodové peletky od značky Sensas a nástrahu od značky Stég Upters, kterou jsem občas prostřídal wafters nástrahou od značky Chytil. Vše sem ještě podtrhl Feederbait boosterem.

Oba dva pruty byly na místě a já si užíval klid a krásnou přírodu.

Dopoledne se přihlásilo jen pár cejnů, po poledni se ale situace začala postupně měnit, protože přišel první záběr od kapra, a to na feederový prut, začal krásný souboj s cca 60 cm šupinatým kapříkem a kdo chytá feeder ví, že i menší kapr je s tímto prutem opravdu zábavná zdolávačka.

Kaprový prut mě stále nechával klidným, protože záběry zkrátka žádné nepřišly, a to ani na ronnie rig s pop up boilies. Za to ale Feeder se začal zase činit, špička feederu indikovala záběr. Měl jsem radost, a to jsem ještě nevěděl, co přijde. Ujal jsem se prutu a nedaroval rybě ani cm, jelikož si to chtěla namířit přímo do větví. Hned jsem cítil, že tohle bude něco. Podotýkám, že na feeder jsem letos zvolil vlasec o průměru 0,22mm, celá zdolávačka byla opravdový adrenalin a trvalo to bez mála půl hodiny, než jsem rybu unavil a navedl do podběráku. Zkrátka tohle bylo to, co chceš na rybách zažívat.

Kapr lysec měřil krásných 89 cm a vážil 14,5 kg, prostě parádní zážitek, na který nezapomenu.

Kapr o této velikosti, chycený na svazové vodě a na feeder?! Pro mě splněný sen! Samozřejmě, že při mně stálo hodně štěstí, protože ve vodě bylo ne málo překážek a vázek. Takže díky svatý Petře! Ryba byla ošetřena, jelikož měla viditelně starší zranění a samozřejmě vrácena vodě.

Kaprový prut zůstal až do konce lovu úplně hluchý, ale feeder se znovu přihlásil, tentokrát s menším šupíkem, který ale opět skvěle bojoval.

Abych vše shrnul, na břeh se dostali tři kapři a nějací ti cejni. Musím říct, že metoda method feeder je pro mě od teď srdcová záležitost, kterou jsem si zkrátka zamiloval, a kterou můžu doporučit všem kdo mají rádi u vody akci.

Všem Vám přeji plno podobných zážitků a u vody hodně zdaru!

Loučím se a doufám, že zase brzy budu mít dát o čem vědět.

 Tak Petrův Zdar!

 Tomáš

Zdravím všechny co to mají na Háku. Z důvodu velké pracovní vytíženosti jsem se nedostal delší dobu k tomu, abych se s Vámi podělil o zážitky od vody. Shrnu tady pár vycházek na dravce, které jsem nedávno absolvoval. Dlouhou dobu jsem měl smůlu a nemohl se trefit do štiky a když už se mi to povedlo, tak se mi setřepala. Poté co jsem několikrát opouštěl svá oblíbená místa bez záběru, tak jsem si říkal, že to místo je úplně mrtvé, že tam nic neplave. Nicméně jsem vytrval a stále se vracel a to se mi vyplatilo. Konečně jsem to prolomil! První štika, která se mi podařila chytit měřila 58 cm a chytil jsem jí na nástrahu od značky Rapala Jointed 9 cm ve vzoru štiky. Tuto nástrahu mi ten den atakovala ještě jedna štika podobné velikosti, ale ta mi spadla. O pár dní později jsem vyrazil na další oblíbený úsek Jizery a podařilo se mi ulovit štiku 78 cm, která atakovala twister od značky Relax 13 cm v oranžové barvě. Na tuto nástrahu jsem ještě ten den chytil menší štiku 50 cm, kterou twister také vyprovokoval k záběru. O další tři dny později jsem navštívil místo, které jsem v hlavě trochu odepisoval z důvodu, že se jedná o úsek, který je hodně prochytávaný, ale i přes to mě tam něco táhlo, tak jsem se tam zastavil. Nastražil jsem z poslední úspěšné vycházky oranžový twister a po pár náhozech už jsem vodil krásnou štiku, která měřila 74 cm. Doufám, že tato jízda bude pokračovat, abych se mohl pochlubit nějakým dalším krásným úlovkem. Za tým NA HÁKU Aleš

V první polovině února jsem vyrazil na první chytačku. Vybral jsem si místní pískovnu a vyrazil, celý natěšený, na pár hodin k vodě.

Jelikož voda byla ještě hodně studená, krmil jsem velice málo, a to pouze jeden prut, k němu jsem přihodil kobrou pár kuliček Mexicano 15mm od Kimotu a to samé dával pod háček, spolu s malou pěnovou kukuřicí, doplněné o PVA punčošku s mixem partiklu od Munch baits a krmítkovou směsí Sensas. Druhý prut jsem nekrmil vůbec a dával pouze plovku banán od Karla Nikla a k tomu PVA punčochu.

K mému překvapení byly ryby celkem aktivní a hned po setmění jsem začal mít záběry, celkem jsem ulovil 2 kapry kolem 7-8 kg a jedeni mi ještě spadl. Poměr záběrů 2 na plovku a 1 na kuličku s kukuřicí.

I na zimní chytání montáže nijak nezjemňuji, stále používám háčky Carprus Centurion velikosti 4 a potahovanou šňůrku, kterou vůbec nestahuji, prostě úplně to samé jako v sezóně, pouze jsem tentokrát zmenšil průměr nástrah, ale to jen pro to, že jsem měl na lov málo času a chtěl chytit alespoň kapříka pánvičkové velikosti.

Brzy se chystám na první delší výpravu, tak snad se něco povede a budu se moct něčím pochubit.

Ať to jezdí, Ondra.