Když se čeří hladina…
Pojďte na chvíli zavřít oči a představit si se mnou krásné vlahé letní ráno… Stojíte na břehu svého oblíbeného revíru, na horizontu každou chvíli vysvitne slunce. Teplý a vlhký letní vzduch Vám ovívá tváře, v ruce Vás tíží oblíbený prut... Jste tam jen Vy, voda, obloha odrážející se od vodní hladiny, sem tam proletí ledňáček, zpívají ptáci a příroda se probouzí do nového dne… Z Vaší mysli společně s mizící nocí odplouvají poslední noční sny a ospalost, které střídají naděje a očekávání dnešních úlovků…
Nahazujete… jedno poskočení nástrahy na hladině, druhé… chvíli pauza… už, už chcete otočit kličkou navijáku a přiblížit nástrahu k dalšímu nahození, když v tu chvíli vidíte kolem nástrahy závar na hladině a hlasité šplouchnutí prozrazuje, že si vodní predátor vybral za svou kořist právě Vaší nástrahu. V náhlém návalu adrenalinu sekáte tzv. „na oči“ a nástraha se téměř nadzvukovou rychlostí vydává Vám vstříc... Následuje série nadávek, ať již tiše nebo hlasitě, rozplétání šňůry nebo vlasce, trojháčků, špičky prutu a poté další nához do toho místa, které přineslo toužený, ačkoli neproměněný záběr na hladinovou nástrahu…
Ano, i takto velmi často končí lov s hladinovými nástrahy, „popíky“ převážně, ale i to je na rybaření to krásné, už jen to přemýšlení, co za rybu jsme to vyprovokovali, jak byla velká... Ne nadarmo se říká, že pro spoustu rybářů jsou největší ryby ty, které sice měli na prutu, ale nezdolali jí.
Dnešní povídání bych rád zaměřil na techniku, kterou jsem si velmi oblíbil, ačkoli jí u vody nevidím vůbec často (ne, že by mi to vadilo, každé odlišení se od masy ostatních rybářů je jen bonus). Řeč je o lovu přívlačí na hladinové nástrahy. K tomuto lovu jsem osobně došel při lovu okounů na malé gumové nástrahy, kdy mi záběry přicházely těsně po dopadu nástrahy na hladinu. Ve sloupci nebo u dna prostě nebrali. Stejně tak jsem pozoroval hejna okounů v zápalu jejich loveckých instinktů, jak ženou hejna malých rybek k hladině, kde si s nimi bez ostychu cpali svá hladová břicha. V tu chvíli jsem si řekl, že je na čase zkusit lov na hladinové nástrahy, který mnozí rybáři označují (a nejspíš právem) za jednu z nejvíce adrenalinových forem přívlače, ale to poznáte sami v případě, že to zkusíte.
Stejně jako u ostatních druhů rybolovu a přívlače obzvlášť, je třeba vybrat správné místo, tedy to, kde ryby jsou. Jako vláčkaři si přecijen nemáte místo čím zakrmit, naházet do vody několik woblerů jako návnadu nefunguje, věřte mi, ačkoli by Vám prodejci nástrah byli určitě vděční. Za úvahu, by stálo maximálně zakrmení místa jemnou směsí pro koncentraci potravních rybek, ale to mi nepřijde důstojné pro vláčkaře, osobně mám rád, když si rybu najdu a ulovím sám, jen s pomocí svých nástrah a nechce se mi k rybolovu „na lehko“ přičítat ještě kbelík a krmítkovou směs. Dobré je se při výběru místa soustředit na lokality, kde se přirozená potrava našich milovaných dravců nachází, v závislosti na ročním období to budou podjezí, mělčiny, písečné lavice, překážky ve vodním toku, rákosová pole, keře, zlomové hrany a mnoho dalších, důležité je, trefit správně den, kdy se nechají vyprovokovat k útoku na hladině.
Hladinové chytání osobně provozuji nejčastěji v teplých letních měsících a na začátku podzimu, ale dozajista se dá „trefit“ i příhodný zimní den, kdy tato metoda bude úspěšná, nejlepší sezóna je však z mého pohledu léto. Nejčastějších úspěchů se jistě dočkáte při rozednění a nějakou chvíli po něm, ale také před soumrakem. Avšak ani toto nelze brát jako dogma, osobně jsem si královsky zachytal na hladinové nástrahy i ve čtyři hodiny odpoledne uprostřed srpna, rovněž je zkouším i za teplých letních nocí, i když prozatím bez úspěchu, ale chce to zkoušet.
Za sebe mám nejraději teplá rána po opravdu parném dni, kdy je téměř bezvětří a v očekávání je další velmi teplý den. Teplo a klidná hladina „jako zrcadlo“ ať už na řece nebo stojaté vodě je pro mne jasným signálem zkusit hladinový lov. Na řekách se soustředím na podjezí, vracáky, rozhraní proudu a tišiny, točáky ale i proudné mělké úseky, na stojatých vodách na mělčiny, překážky ve vodě a zlomové hrany, blízkost hejna malých rybek v okolí se rovná velmi vysoké šanci na úlovek. Hladinové nástrahy jsou zpravidla vybaveny dvěma nebo více trojháčky, z tohoto důvodu Vás všechny, kteří chcete tento způsob lovu vyzkoušet uctivě prosím o zásadní používání lanka nebo opravdu silného návazce např. z fluorocarbonu. Častým úlovkem totiž bývá i štika a je dvojitá smůla přijít o nástrahu a ještě téměř s jistotou odsoudit královnu většiny našich vod k pomalé záhubě se sešitou tlamou nebo jícnem. Osobně nejčastěji používám wolframová lanka, např. značky BOMB! v nosnosti 5 kg a 9 kg (jsou trochu delší než 5 kg varianta), nejsou nijak drahá a zachrání Vám spoustu úlovků i nástrah. V minulosti se mi již stalo, že ani 20 cm wolframové lanko nebylo dostatečnou ochranou před „úkusem“, ale alespoň jsem měl klidné svědomí, že jsem se snažil ztrátě nástrahy předejít. Lanko nebo odpovídající návazcový materiál by měl být obecně při lovu s nástrahou opatřenou trojháčky samozřejmostí i když jsem často svědkem, že to tak u vody nebývá…
Na pultech obchodů se můžeme setkat s různými nástrahami pro hladinový lov. Asi nejznámější hladivou nástrahou (woblerem) je tzv. pop, popper. „Popíky“ jsou různých velikostí i gramáží, nejčastěji pro své lovecké výpravy vybírám velikost mezi 6 – 9 cm, které váží cca 7 g ( Rapala Skitter Pop 5cm, 6g). Velmi často jsou vybaveny kuličkami, které při tažení vodou chrastí, navíc napomáhají díky přenosu těžiště k delším náhozům. Popíky tedy vysílám, co nejdál mohu, abych při přejezdu přes zájmové místo s nástrahou již mohl pracovat. Princip tažení je velmi jednoduchý a každý si v něm může najít vlastní styl k dosažení kýžených úlovků. Díky vyvážení popík přistane na hladině a lehce se mu přitopí zadní část, zatažením za prut dosáhneme přitopení přední části, která díky vypouklému tvaru zatáhne pod vodu i trochu vzduchu, což je následně doprovázeno zvukem, který zní jako „plop“. Každý popík vyžaduje jinou sílu a rychlost zatažení a proto je na místě zkoušet, zkoušet a zkoušet. To samé platí i o rychlosti stahování nástrahy. V některých dnech se vyplatí agresivní přitahování sestávající se z otáčení kličkou a přicukávání prutem, jindy se vyplatí jednou, dvakrát, třikrát „zapopovat“ a na chvíli nástrahu zastavit, nebo táhlým zatažením s „popnutím“ zanořit popík pod hladinu, urazit s ním metr nebo dva a nechat ho opět vyplout na hladinu, způsobů tažení je opravdu mnoho a každý si může najít ten svůj.
Další nástrahou pro úspěšný hladinový lov v poslední době bývají nástrahy „whopperplopper“, tedy plovoucí woblery bez lopatky, které mají v zadní části otočnou vrtulku, tato při tažení vydává charakteristický šplouchavý zvuk a čeří hladinu. I tato nástraha není však určena k pouhému nahození a monotónnímu stahování. Dá se s ní rovněž „přicukávat“, nechávat odpočívat na hladině, měnit rychlosti tažení atd. atd. Na podobném principu fungují i plouvoucíwoblery, které mají buď vzadu nebo vepředu i vzadu kovové vrtulky (skitter prop – Rapala Skitter prop 7cm – 8g), tyto jsou určeny převážně na boleny do proudných vod, avšak princip jejich činnosti je stejný, jen mi více sedí na rychlejší práci s nimi.
Jako poslední bych zvolil nástrahy, které jsou rovněž plovoucí a vypadají jako woblery bez lopatky, bez vrtulky, bez ničeho dalšího. Tyto „hladinové chodce“ teprve objevuji, tuším, že při rychlém tažení budou zbraní na boleny, kteří už jsou odrazováni jakýmkoli zvukovým projevem nástrahy, ale věřím, že se osvědčí i na zavalité okouny, mazané tlouště nebo hladové štiky, jen najít správný způsob vedení.
Jako při každém druhu přívlače, i u hladinového lovu se dá experimentovat a užívat k němu nástrahy, které se na první dojem zdají být předurčeny pro úplně jiný lov, ať již tedy vezmete streamera, gumovou nymfu, smáčka nebo jinou nástrahu bez zátěže a podaří se Vám jí dopravit na místo určení, určitě s ní můžete slavit úspěchy.
Zde se již dostáváme k rybím druhům, které můžeme touto metodou převážně lovit. Ačkoli se to nezdá, můžeme tímto způsobem lovit hned několik dravých zástupců vodní říše. Zde záleží, jaké rybí druhy se na Vaší vodě vyskytují, avšak velmi často se s hladinovými nástrahami dají lovit okouni, boleni, tloušti a štiky. V minulosti jsem však s malým popíkem na mimopstruhovém revíru vyprovokoval k útoku i pstruha potočního. Každý rybí druh bude vyžadovat jiné místo pro jeho lov a jiný způsob práce s nástrahou, ale na to si musí přijít každý sám. Myslím si, že daleko větší radost udělá každému rybáři úlovek, který dosáhne za pomocí vlastní strategie lovu a nápadu, než kdyby měl jít k vodě a lovit pomocí jakéhosi „návodu“.
V závislosti na rybím druhu a především velikosti předkládané nástrahy dále volíme i použitou sestavu. Nemám moc rád „škatulkování“ výbavy do sekcí „okounová“, „candátová“, „štiková“ atd., spíše se orientuji podle užívaných nástrah, místa, kde budu lovit a předpokládané lovené rybě. Nejčastěji k hladinovému chytání používám prut s gramáží 3-15g, v délce 2,10m (Daiwa Ninja 2,1m, 3-15g), osazený navijákem ve velikosti 3000 (Daiwa Ninja LT 3000) s navinutou šňůrou v průměru 0,08mm, nebo prut s gramáží 7-28g, v délce 2,70m (Daiwa Ninja 2,7m, 7-28g), osazený navijákem ve velikosti 5000 (Daiwa Ninja LT 5000) s navinutou šňůrou v průměru 0,10mm. První zmíněný je ideální pro hůře přístupná místa a chytání s lehčími nástrahami do cca 9g, druhý zmíněný zase pro rozlehlá místa s nástrahami překračujícími 10g, ideálně do 15 g. Při větším zatížení prutu je práce s hladinovou nástrahou obtížnější díky většímu ohýbání prutu při práci s nástrahou a rovněž se s ním hůře zasekává. Na věčnou otázku jestli šňůru nebo vlasec nemám jednoznačnou odpověď, zastánci vlasce si budou obhajovat použití vlasce, zastánci šňůry zase použití pletené šňůry, osobně ale preferuji pletenou šňůru. Dovoluje mi daleko přesnější práci s nástrahou, jelikož nepruží, ale její nevýhodou je, že v případě zamotání se velmi, ale velmi špatně rozplétá.
Těm, kdo by chtěli hladinové chytání vyzkoušet, bych rád dal ještě jednu radu… Nesekejte hned, tzv. „na oči“J Sám jsem přišel o desítky ryb kvůli předčasnému záseku. Ono to skutečně svádí, táhnete nástrahu po vodní hladině, objeví se za ní vlna, nebo se kolem ní zavaří a díky dvěma trojháčkům jste si přeci naprosto jistí, že úlovek už Vám nemůže uniknout, ale opak je pravdou. Pokud se na nástrahu budete dívat a zaseknete v prvním okamžiku, kdy se s nástrahou „něco děje“, většinou seknete do prázdna. Zasekávat se vyplatí až ve chvíli, kdy cítíte tíhu ryby v prutu, poté jsou šance na úlovek daleko vyšší J
Nezbývá mi než popřát Vám Petrův zdar!, a mnoho úspěchů při tomto velice zábavném a adrenalinovém způsobu rybolovu.
Pepík