Letní Nežárka

 Ahoj všichni… Léto je období, které je úplně stvořené k tomu, abyste měli věci „Na Háku“ a vyrazili za odpočinkem k vodě. Letos se to povedlo i mne a to, když jsme s rodinou mohli vyrazit za „babičkou a dědou“ na chatu, která se nachází (naštěstí pro mne) hned pod jedním jezem jihočeské Nežárky. Náš každoroční výlet do těchto krajin předchází rybářský dětský tábor, který se nachází vedle chaty, nad jezem a pokaždé sem dětem nasadí nějaké pstruhy duhové, aby měli co chytat.

Toto sebou přináší pozitivní věc v tom, že i já mám každý rok šanci si nějakého ze zbylých pstruhů chytit, na druhou stranu je zde i negativum v tom, že celé okolí zmíněného nadjezí i podjezí je velmi pečlivě před naším příjezdem prochytáno a ryby již nejsou tak ochotné brát cokoli, co už viděly…

Ale teď už k samotnému chytání. Nežárka je v těchto místech velmi mělká, úseky pod jezy bývají hluboké maximálně po stehna a tak to přímo vybízí k brození, což na podobných místech mohu jen doporučit, ze břehu člověk rozhodně tolik šancí nemá. V této řece, jak je mi známo se nachází hodně tloušťů, bolenů a sem tam se ukáže i štika. Okounů je zde pomálu, zato se občas povede i candát. Rybolov jsem začal jako obvykle v těchto místech hladinovými nástrahami, popy, ploppery, imitací hmyzu, ovšem bez úspěchu, gumové nástrahy zůstávaly také bez povšimnutí. Zvolil jsem tedy woblery a zkoušel své štěstí s nimi, výsledkem byly dva kontakty s rybou, ale ani jednu se mi nepodařilo dostat do podběráku.

Byl podvečer, polojasno, s příjemnými teplotami a já se nechtěl první den obejít bez ryby a tak jsem se uchýlil k nástrahám, které si sice občas koupím, ale téměř vůbec na ně na mimopstruhových vodách nechytám – k plandavkám. Na první nához s plandavkou, kterou jsem vedl pomalu u dna s občasnými přestávkami, se mi povedlo dostat záběr a i když jsem si myslel, že mám na prutu malého pstruha, překvapením pro mne byl malý candát, cca 25 cm J Ještě ve vodě jsem ho vyháčkoval, abych ho netrápil a pustil ho zpět na svobodu. Tím skončil můj letošní první den na Nežárce.

Za dva dny jsem se k řece vrátil a posilněn předchozí zkušeností jsem nasadil rovnou plandavku, tentokrát však bez úspěchu. Nepropadal jsem beznaději a nasadil další nástrahu, kterou běžně nechytám a tou byla rotačka. Voda byla lehce přikalená, ale svítilo slunce, zkusil jsem černou variantu se žlutými tečkami ve velikosti 2 a prochytával s ní mělkou vodu. Výsledkem byly opět dva útoky na nástrahu, které jsem neproměnil a poté opět záběr při pomalém tažení u dna a na břehu se ukázal krásný „duhák“ v konzumní velikosti 29 cm. Ne, že bych ryby nepouštěl, pustím minimálně 90 procent svých úlovků, ale tuto rybu jsem si rád ponechal, ono i rodina je občas ráda, když jim rybář přinese rybu. Jelikož mne čekali nějaké rodinné výlety a další příjemné povinnosti, nebyl na další chytání už čas.

Na další den jsem se rozhodl spát venku ve spacáku, nařídit si budík před pátou hodinu a vyrazit brzy ráno na další průzkum okolí. Vybral jsem si úsek v nadjezí, kde se slepé rameno spojuje s hlavním proudem. Předemnou od ranních hodin něco lovilo, nejspíše bolen, ale neměl jsem to štěstí ho dostat na prut. Po vyzkoušení všemožných hlučných a tvrdých nástrah jsem skončil zase u gumy a povedla se malá štička, která neodolala hnědo-stříbrnému kopýtku v 7 cm, to byla první a zároveň jediná ryba, kterou nadjezí vydalo. Poté jsem se opět přesunul pod jez, slunce se hladiny ještě nedotklo a na základě předchozích zkušeností zde letěla do vody opět rotačka. Odměnou byl další duhák, jako přes kopírák toho, kterého se mi podařilo ulovit předcházející den. Následně zájem ryb opadal a tak jsem ještě vyzkoušel černo-žlutou plandavku a zanedlouho měl na prutu duháka větších rozměrů než předcházející kousky. Bohužel tento si svou svobodu vybojoval a u chystání podběráku vzhledem k příliš dotažené brzdě navijáku a šňůře se mi pod nohama sklepal z háčku.

Další den jsem se k vodě dostal opět dopoledne, odpoledne měla přijít vlna bouřek a chtěl jsem se ještě před odjezdem, který měl nastat následující den, podívat k jezu, který leží necelý kilometr po proudu. Dopoledne jsem však strávil pod „naším“ jezem a neudělal jsem chybu, v rybách, jako když přepne a tak jsem postupně odchytal 3 tlouště a asi 6 okounů, vše na zmíněnou rotačku nebo plandavku, oboje černo-žluté barvy. Před obědem jsem ještě zabrodil těsně pod jez, kde lovil bolen, který odhadem mohl mít cca 60 cm, ale tento „nechtěl nic“. Povedlo se mi však na hladinového popa přesvědčit jeho menšího příbuzného a tak jsem si alespoň zabojoval s bolenem o délce 42 cm. Na popa zaútočil ihned po náhozu, stačil jsem pouze poprvé „puknout“ a už se zmítal na háčku. Po obědě jsem vyrazil na jez nacházející se níže po proudu. Na woblera v imitaci oukleje jsem na hraně hlavního proudu vymodlil okouna, kterému do 30 cm moc nechybělo.

V nadjezí na hraně jezu se nacházely ve vodě stulíky, kolem kterých jsem bez zájmu ryb protahoval bílý „whopper-plopper“ od firmy Berkeley. Po jednom náhozu došlo k přehození zadního trojháčku, kdy se nástraha přitopila a přitahoval jsem ji k sobě pod vodou. V tom se po ní zpod stulíků vyřítila štika, avšak svůj útok minula. Určitě si každý dovedete představit ten okamžitý nával adrenalinu a tak tam plopper cestoval ještě několikrát, ovšem zcela bez zájmu přítomné štiky. Nic jsem však nevzdal a nasadil wobler ve stejné barvě, akorát se jednalo o Rapala x-rap v 9 cm. Na první průjezd před stulíky se za ním štika vydala a mne pod nohama na wobler zaútočila. Po krátkém souboji se již vyjímala v síťce navijáku a metr ukázal krásných 59 cm. Jak odměnu za mé snažení mne ještě stačila pokousat do palce ruky a tak jsme vlastně trpěli oba J Po jejím puštění na svobodu začaly zmíněné bouřky a tak to byla poslední ryba mé letošní jihočeské výpravy.

Musím říci, že mi občas při chytání, mimo ranní vstávání, statečně u rybaření sekundovali oba synové a dokonce i paní si přišla „zachytat“ a tak jsem si užíval jejich přítomnost a společné chvíle ono, v běžném roce jsem na rybách povětšinou sám a když se nad tím zamyslím, chytání s doprovodem rodiny má do sebe něco opravdu hezkého, ale to určitě znáte sami. Nicméně, kromě hezkých chvil s rodinou jsem se i přesvědčil, že je opravdu neustále potřeba zjišťovat, na co ryby mají zrovna „chuť“ a hledat je i na místech, kde byste si řekli, že nic nebude. Bylo to velmi překvapivé a zároveň velmi příjemné chytání v jižních Čechách J Tak zase za rok.

 Za tým „Na Háku“ Pepa